Institut ručení se uplatní mimo jiné v situaci, kdy odběratel v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění věděl nebo měl a mohl vědět, že daň z plnění poskytnutého odběrateli dodavatel úmyslně nezaplatí.

V souzeném případě dodavatel, který se nacházel ve špatné ekonomické situaci, z důvodu omezování svých podnikatelských aktivit odběrateli prodal zboží a poskytl dlouhodobý pronájem nemovitosti. Odběratel tato plnění uhradil započtením svého závazku s pohledávkou za dodavatelem, kterou odběratel nabyl postoupením. Dodavatel neodvedl související DPH na výstupu a následně byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Finanční úřad vyzval odběratele k úhradě této DPH z titulu ručení. Předmětem sporu byla otázka, zda odběratel věděl nebo vědět měl a mohl, že dodavatel DPH úmyslně nezaplatí, a tedy zda se odběratel mohl dostat do pozice ručitele za nezaplacenou daň.

NSS nejprve posuzoval, zda byla na straně dodavatele splněna podmínka úmyslného nezaplacení daně. Z dostupných informací dovodil, že dodavatel neměl prostředky na zaplacení DPH z transakcí uskutečněných s odběratelem a tyto prostředky nezískal ani z úhrady transakcí s odběratelem (úhrada byla provedena zápočtem). Dodavatel měl tedy podle soudu (nepřímý) úmysl daň nezaplatit. V druhém kroku soud posuzoval otázku, zda odběratel věděl o dodavatelově úmyslu daň nezaplatit, případně o něm vědět měl a mohl. Vzhledem k tomu, že se odběratel aktivně účastnil výše uvedených transakcí (nákup zboží a pronájem nemovitých věcí, postoupení pohledávky) a provedl započtení pohledávek, neměl soud pochyb o tom, že odběratel mohl a měl vědět, že dodavatel nemá prostředky na zaplacení daně z prodeje zboží a pronájmu nemovitých věcí, a proto daň úmyslně nezaplatí.

NSS tedy dospěl k závěru, že podmínky pro vznik ručení uvedené v zákoně o DPH byly v daném případě naplněny.

Výklad, který NSS zvolil ve vztahu k nepřímému úmyslu dodavatele nezaplatit daň, je značně široký. Za určitých okolností by takový výklad mohl vést až k plošné snaze finančních úřadů požadovat neuhrazenou DPH od subjektů, jejichž dodavatelé se následně ocitli v úpadku. V případě obchodování se subjektem, jehož ekonomická nestabilita je známa, lze z hlediska odběratele zvážit využití institutu speciálního zajištění daně, tedy úhradu DPH přímo finančnímu úřadu.